Čísla, která uvádíme, pocházejí z měřitelných testů. Tady je metodika i surové výsledky, ať si je můžeš přepočítat.
Postavili jsme scénu se známými rozměry: rovinná fasáda 10,400 × 7,000 m, pět oken 1,500 × 1,400 m, referenční deska s markerem 360 mm. Scénu promítáme virtuální kamerou (12 Mpx, ohnisko jako u běžného mobilu), přidáváme rozostření, šum snímače a kompresi JPEG — tedy vše, co kazí skutečnou fotku.
Snímek pak projde celou aplikací stejnou cestou jako fotka z mobilu: nahraje se, server na něm najde desku a spočítá rovinu, v editoru se naklikají rozměry. K naklikaným bodům přidáváme náhodnou odchylku ±1,5 px, aby to odpovídalo tomu, jak přesně člověk trefí roh myší.
Takhle projedeme 40 scénářů: vzdálenost 8, 12, 16, 22 a 28 m, natočení 0, 15, 30 a 45°, náklon 0 a 10°. Neuvádíme jeden vybraný povedený snímek, ale rozdělení přes všechny.
| Ukazatel | Odchylka |
|---|---|
| Medián | 0,9 % |
| Průměr | 1,1 % |
| 90 % scénářů do | 2,8 % |
| Nejhorší případ (28 m, natočení 45°) | 6,4 % |
Na osmimetrové stěně znamená 0,9 % zhruba sedm centimetrů. Pro rozpočet a objednávku materiálu to stačí; pro zakázkovou výrobu oken ne — tam si rozměr přeměř metrem.
| Vzdálenost focení | Medián odchylky | Nejhorší z osmi scénářů |
|---|---|---|
| 8 m | 0,39 % | 0,93 % |
| 12 m | 0,59 % | 1,87 % |
| 16 m | 0,93 % | 2,70 % |
| 22 m | 1,22 % | 4,27 % |
| 28 m | 2,80 % | 6,37 % |
Praktický závěr: foť z co největší blízkosti, jakou stěna dovolí. Ustoupit o deset metrů navíc, aby se objekt „vešel do záběru", stojí víc přesnosti než šikmý úhel. Natočení fasády vadí mnohem méně — mezi 0° a 45° je rozdíl z 0,92 % na 1,17 %.
Tytéž scény, tentýž marker — jediný rozdíl je, jestli se natočení roviny fasády určí z hran budovy, nebo jen z markeru:
| Postup | Medián | Nejhorší |
|---|---|---|
| Měřítko i rovina jen z markeru | 53 % | stovky procent |
| Rovina z hran budovy, měřítko z markeru | 0,9 % | 6,4 % |
Marker má na fotce z 28 m sotva 21 pixelů, kdežto hrany budovy se táhnou přes celý snímek. Proto je z nich natočení roviny určené nesrovnatelně spolehlivěji. Zaměřovák proto rovinu z hran používá vždy, když ji vůbec dokáže najít.
Označení okna jako obdélníku, svázání stejných hran nebo zadání změřené kóty vstupuje do společného vyrovnání. V dobrých podmínkách už s výsledkem skoro nehne — medián se z 0,86 % posune na 0,92 %, což je v rámci šumu.
Cenu mají tam, kde selže určení roviny: ve starší verzi, která u části scén spadla na měření jen z markeru, srazily medián takových případů z 53 % na 2,5 %. Ber je tedy jako pojistku pro špatné fotky — hodně zeleně před domem, protisvětlo, fasáda bez výrazných hran — ne jako nutnost u každého snímku.
Předlohy desky jsou vektorové a generují se přímo z definice markeru. Vytištěné PDF jsme zpětně naskenovali a změřili: strana markeru vyšla 169,93 mm proti zadaným 170,00 mm — rozdíl je na úrovni rozlišení skenu.
Na fasádě změř metrem jeden rozměr, o kterém víš, že je spolehlivý — typicky výšku dveří nebo šířku okna. Ten samý rozměr pak naměř v aplikaci a porovnej. Dělej to u každého nového typu objektu; je to otázka minuty a dá ti jistotu, se kterou můžeš čísla poslat dál.
Na rovinu: tohle jsou simulace. Scény známe do milimetru, ale skutečná fasáda má omítku, která není rovina, okenní rám má zkosené hrany a deska se o zeď opře nakřivo. V terénu to zatím ověřené nemáme. Jakmile budeme mít dost porovnání proti měření metrem na skutečných domech, čísla sem doplníme — a když vyjdou hůř, napíšeme to taky.
Dřív tu stálo „střední odchylka 0,22 %". To číslo pocházelo z jediné, náhodou příznivé scény a neplatilo. Nahradili jsme ho rozdělením ze 40 scénářů.